@brudla Temnota

A byla tma. Všeobklopující temnota. Ne, jen jsem měl zavřené oči. Otevřel jsem oči, ale tma neustupovala. Ležel jsem jsem v pokoji. Pokoj byl malý, s jedním oknem po mé pravici. Najednou se vše otřáslo a lampa na stropě se povážlivě zahoupala. Pomalu jsem vstal a přistoupil k oknu. Ulice byla křivolaká, dlážděná, jak bylo vidět, velice stará. Staré plynové lampy žhnuly do tmy a v temných zákoutích podloubí poletovalo v malých vírech listí. Najednou mě zaujal stín téměř naproti, dole, u vjezdu do jakéhosi starobylého domu. Nevěděl jsem, zda mohu věřit svým vlastním očím, ale odhadoval jsem to na člověka...

Zvědavost mi nedala a sešel jsem dolů, abych se na toho člověka podíval blíž. Byl jsem asi v půli šíře ulice když mě ovanul chlad..Chlad, při kterém přeběhne člověku mráz po zádech. A najednou... Zhasly naráz všechny lampy na ulici. Zavládla zde úplná tma. Naštěstí jsem s sebou vždy nosil zapalovač a tak jsem si alespo? trochu posvítil. Ve slabé záři zapalovače měla najednou dlažba jiný povrch. Více vystupovaly kostky, které dlaždiči před mnoha staletími zasazovaly vedle sebe. Všechn bylo mnohem temnější. Opatrně jsem došel až ke vjezdu, kde jsem viděl onu siluetu. A opravdu tam seděl na zemi člověk.Byl otočený zády ke mně..."Haló...pane?" Žádná odpovědi. Odvážil jsem se tedy jít blíž. Uchopil jsem ho za rameno. Vtom se ozval chroptivý chrčivý zvuk. Byla to žena. V mužském kabátě. V životě na ten moment nezapomenu. Ten pohled byl hrozný. Žena měla zakrvácený obličej, chybělo jí oko a.......ano měla sešité rty... Malinko škubla hlavou a pak...zemřela přímo tam přede mnou. Bylo snad úmyslem kohosi, abych viděl tu zmrzačenou ženu v smrtících křečích ležící na zemi? Co mohla udělat tak hrozného, že jí někdo takhle umučil? Věděla snad ta žena něco tak důležitého, že jí bylo nutné ústa zašít? A proč to vlastně udělal? Tyto otázky však neznámé mučednici k životu nepomohli...

Byl jsem v šoku. Co jsem měl dělat? Přede mnou ležela mrtvola. V posledním záchvěvu naděje jsem jí chtěl zkontrolovat tep. Vyhrnul jsem ji kabát a přišel druhý šok. Měla uřezané všechny prsty na rukou a obě ruce byly od zápěstí k lokti rozříznuté ostrým předmětem. Šlachy byly zpřetrhané. Začínalo sem mi dělat špatně a odvrátil jsem pohled. Ta žena byla odsouzená k smrti dávno předtím, než jsem přišel..... Dál už jsem radši tělo nezkoumal. Neměl jsem dost sil na dívání se na další jinak znetvořené části jejího těla. Chudinka. Sundal jsem svůj kabát a přehodil jí ho přes obličej, musel jsem také někoho zavolat.... pomalu jsem vstal a šel zpátky přes ulici. Najednou se všechny lampy rozsvítily. "Co to.." Zastavil jsem se. To začínalo být divné. Vrátil jsem se pár kroků nazpátek k mrtvé ženě. Lampy zamihotaly a opět zhasly. To nevěstilo nic dobrého......