@malina Nevinný válečník

  Joseph Von Düterhauf je čestný člen královské gardy Velké Británie. Narodil se na chudé farmě v Lucembursku a učil se pracovat už od pěti let. V patnácti letech byl naverbován do Britského vojska. Postupem času zjišťoval, že je zrozen pro boj. Čím byl starší, tím získával vyšší hodnosti, až se dostal do královské gardy. Ta má jako jediný úkol chránit za jakoukoli cenu vládu Velké Británie a prosazovat její vůli.

  Dnes má Joseph krásnou milující ženu a jednoho zcela zdravého tříletého syna, který se teprve učí žít na světě. Celá rodina bydlí na prosperující farmě kde si vypěstují vše co je třeba a ještě jim zbývá na prodej sousedům.

  A jak už to u členů vojska námořní velmoci bývá, byl jednoho dne Joseph povolán do služby státu. Británie se rozhodla všemi svými prostředky zaútočit na konkurenční velmoc - Francii. Celé přeskupení vojsk až k břehům Francie bylo provedeno v naprostém utajení. Nebylo nutné, aby se informace o podniknutém útoku dostala k uchu nějakého Francouze dříve, než bude útok zahájen.

  Josephova loď se v mlze pomalu přibližovala ke břehu. Všem členům posádky se srážela pára u úst v rytmu jejich dechu. Všichni nervózně přešlapovali a čekali až jim velitel ohlásí, že už se můžou vylodit. Joseph se otočil na Thomase, jeho nejlepšího přítele ve zbrani a položil mu ruku na rameno. Thomas po něm šlehnul pohledem a pokusil se konejšivě usmát. Všichni muži myslí na to samé, dostat se co nejdříve domů ke svým ženám a zase se starat o svá pole.

  Najednou se loď prudce zastavila, do ticha zahřměl Francouzský povel a z nebe začaly na posádku padat zapálené šípy. ?Zachraň se kdo můžeš!? Stihl ještě zařvat velitel, než je zasypán sprškou šípů. Joseph neváhal a vyskočil přes bok lodi do prázdna. Loď se zřejmě zastavila na mělčině, jelikož mu voda byla sotva po ramena.

  Rychle se začal brodit směrem, kde tušil břeh. Jak už v duchu předpovídal, břeh byl plný francouzů. Mezi francouzema zmateně pobíhali Briti a snažili se jich co nejvíce pobít. Ale každý voják věděl, že tato taktika byla neúčinná. Jedinec neměl proti sešikovanému oddílu pražádnou šanci. Joseph hledal očima Thomase aby se přesvědčil, že je ještě naživu, když v tom ho uviděl, jak mává mečem nad hlavou a svolává přeživší Brity k sobě aby měli větší šanci na obranu.

  Museli se o tom útoku nějak dozvědět, pomyslel si když běžel k Thomasovi. ?Někdo jim prozradil, že na ně zaútočíme!? Zařval na něj přes hluk bitvy Thomas. ?Taky si myslím? odpověděl mu Joseph. ?Co budeme dělat?? Pokračoval. ? Já si myslím, že bychom rozhodně neměli otálet. Tady na tom místě jsme docela zranitelní? Přemýšlel Thomas. Joseph se rozhlédl kolem. ?Támhle vidím velký kámen, za ním by jsme se mohli schovat.? Navrhl a celá jejich malá skupinka se vydala k balvanu.

  Během krátkého přeběhu jich bylo o tři méně. ?Takhle to nejde? zasténal Thomas. ? Je jich prostě moc a navíc nás překvapili a všechny rozdělili. V takhle malém počtu nemáme šanci.? pokračoval. Joseph se rozhlížel kolem, jak hledal nějakou inspiraci. Ať hledal, jak hledal, nic nenašel. ? Já bych navrhoval na ně zaútočit, to by čekali nejmíň a my by jsme byli na chvilku ve výhodě.? Navrhl jeden z přeživších Britů. ?To by mohl být dobrý nápad? souhlasil Joseph. ? Ale co budeme dělat potom?? opáčil Thomas. ? Něco nás už napadne? rozhodl Joseph.

  ?Tak dobře, napočítám do tří a pak vyrazíme. Jedna, dva, TŘI!!!? zařval Thomas a všichni se s bojovým pokřikem vrhli do bitvy. Joseph po boku Thomase, Thomas po boku Josepha. Sekali kolem sebe hlava nehlava a kosili nepřátele jednoho za druhým k zemi. Po chvíli se Josephovi ztratil Thomas. A v dalším okamžiku udeřil Josepha do obličeje těžký palcát. V mžiku padl k zemi, všude se rozhostila temnota, bolest zmizela a byl klid. Proč? Pomyslel si Joseph, zatímco mu vřava probíhající bitvy zněla jakoby z dálky. Proč to muselo skončit zrovna takhle? Proč si své sváry nemohou vládci vyříkat sami? Proč k tomu musí využívat nevinné lidi jako jsem já a ostatní? Můj život se přece mohl vyvíjet tak hezky.

  Najednou se objevil v tunelu, na jehož konci zářilo světlo. A je to tady, pomyslel si. Jsem mrtev a jediné co teď musím udělat je dojít na konec tunelu. A to jenom díky tomu, že na světě existuje válka?