Příběh Half-life 2: Episode three

Na následujících řádcích se dočtete nejprve několik informací z pozadí hry Half-life a poté následuje samotný překlad.

Proč Epizoda 3 nevznikla?

Důvody, proč hra nevznikla, jsou poměrně komplikované, a tak pojďme projít jen ty, které mi přijdou pochopitelné a zároveň nejvíce pravděpodobné.

1. Přílišná očekávání

Half-life je to, co proslavilo Valve. Přestože zvláště druhý díl pronásledovala smůla, nakonec vyšel a byla to v té době naprostá pecka. Sám jsem hru dohrál několikrát, protože to prostě byla hra plná nových principů, vypadala dost době, a dala se hrát i na slabším hardware. O silném příběhu a skvělé hratelnosti se snad ani nemusím zmiňovat. Právě obrovské očekávání, vložené hráči do třetí epizody, způsobilo na straně vývojářů nervozitu, tohle nikdo nechtěl podělat.

2. Politika Valve

Pokud někdy dostanete práci ve Valve, tak na vás čeká velmi zajímavá pracovní politika, velmi liberální, řekl bych. Každý si sám vybírá, na čem bude dělat a jaký projekt bude podporovat. V době Epizody 3 se nepodařilo sestavit tým, který by na ní pracoval. Lidé se raději přiklonili k méně vyzývavým projektům jako byl napříklat Left 4 Dead.

3. Stárnoucí engine a Steam

Po technické stránce bylo potřeba také řešit již státnoucí vlastní engine - Source Engine. Zatímco v jiných studiích už se naplno rozbíhal DirectX 10, nová práce se světly, a celá vývojová studia (IDE) pro vlastní engine, Half-life a jeho source engine si trochu nechaly ujet vlak. Mnohem důležitější byl tenkrát pro celou společnost Valve její doposud největší projekt - Steam.

O dopise

Autor příběhu Half-life se po 10 letech (pravděpodobně kvůli vypršení mlčenlivosti k Valve) rozhodl formou dopisu publikovat příběh nejočekávanější nevydané hry, která nikdy nevznikla. Rozhodl jsem se dopis přeložit v co nejbližším znění do češtiny, aby si jej mohl vychutnat každý fanoušek, a že nás tehdy bylo.

Autor přesto v dopise trochu pozměnil jména a zamíchal nám z pohlavím postav. Kdo hru hrál, jistě si vzpomene a rychle zorientuje, kdo ne, tak mrkne dolů do legendy.

Dost už keců, na tohle (tedy alespoň na něco) jsme čekali 10 let, tak se do toho pusťte, hezké čtení.

Překlad dopisu

Nejdražší hráči,

Doufám, že jsi obrdžel můj dopis. Už slyším, jak si stěžuješ: "Gertie Fremont, ty jsi se mi neozvala roky!" No, jestli potřebuješ výmluvy, mám jich spoustu. Největší z nich je, že jsem byla v jiných dimenzích, tudíž, nebylo možné se s tebou běžně spojit. Alespoň takové to bylo ještě před osmnácti měsíci, kdy se změnili okolnosti, a já byla navrácena zpět na tyto břehy. Od té doby přemýšlím, jak popsat ty roky, po které jsem se odmlčela, ty roky ticha. Nejdříve se omlouvám za čekání. Tak, omluveno. A teď, konečně, i když stručně bez přílišných podrobností, popíšu událostí, které následovaly po mém posledním dopise (nazvaném Epizoda II).

Nejprve, jak si jistě vzpomínáš na závěrečné odstavce mého předchozího dopisu, smrt Elly Vaunt, která s mámi se všemi otřásla. Tým Výzkumu a povstání byl traumatizován. Nikdo si nebyl jistý, kolik z našeho plánu mohlo být vyzrazeno, a zda má smysl v něm vůbec pokračovat, pokud nepřítel zná naše další kroky. A přesto, jakmile byla Elly pohřbena, našli jsme sílu a odvahu se znovu seskupit. Silná víra jeho statečného syna Alexe Vaunta v matčino dílo nás dokázala přesvědčit, že bychom měli pokračovat. Měli jsme souřadnice místa na Antarktidě, které nám poslal Ellyjin dlouholetý asistent Dr. Jerry Maase. Domnívali jsme se, že souřadnice označují místo ztracené luxusní lodi Hyperborea. Elly si myslela, že by bylo lepší Hyperboreu zničit, než aby padla do rukou Disparaťanů. S tím někteří členové našeho týmu nesouhlasili. Věřili, že Hyperborea by mohla držet tajemství k revolučnímu úspěchu. Ať tak či onak, dohady k ničemu nevedly, dokud jsme plavidlo nenalezli. Proto, bezprostředně po poslední službě Dr. Vauntovi, jsme Alex a já nastoupili do hydroplánu a vyrazili na Antarktidu. Mnohem větší podpůrný tým, především ozbrojená posádka, nás měl následovat vlastní dopravou.

Stále mi není jasné, co přesně narazilo do našeho malého letadla. Vzpomínky na následující hodiny strávené procházením zmrzlé pustiny jsou takové rozostřené a špatně definovatelné. Jasně si vybavuji, až když jsme konečně dorazili na označené souřadnice, které nám poskytl Dr. Maas. Očekávali jsme, že nalezneme Hyperboreu. Namísto ní jsme však našli komplexní opevněnou instalaci se všemi znaky zlověstné disparaténské technologie. Místo bylo obklopené velkou otevřenou ledovou plání. Po samotném Hypnosu zde nebylo ani stopy... alespoň ne na první pohled. Ale když jsme se tiše infiltrovali disparaténskou instalací, všimli jsme si opakovaného, podivně souvislého aurorálního efektu - jako obrovského hologramu, který se vytrácel z pohledu. Tento bizardní fenomén zpočátku vypadal jako dílo způsobené systémem čoček Disparaťanů. Alex i já jsme si brzy uvědomili, že to, co jsme ve skutečnosti viděli, byla samotná luxusní loď Hyperborea, která postupně vstupovala a vystupovala z existence, přímo do hledáčku disparaténkých zařízení. Mimozemštané zde postavili celý komplex, aby studovali a zabavili loď, jakmile by se jednou materializovala. To, co doktor Maas poskytl, nebyly souřadnice místa, kde se loď nachází, ale místa, kam předpokládal, že dorazí. Plavidlo oscilovalo mezi realitou, pulsy byly stabilní, ale to nebyla záruka, že se někdy ustálí a loď se stane fyzickou. Rozhodli jsme se, že se musíme nalodit v okamžiku, kdy se loď plně materializuje.

V tomto okamžiku jsme byli krátce zadrženi - nebyli jsme chyceni přímo Disparaťanem, jak jsme se nejprve obávali, ale podřízenými jednoho z našich bývalých nepřátel, povzbudivou a poněkud zdvojenou Wandou Bree. Dr. Breeová nebyla taková, jakou jsme ji naposledy viděli - což ovšem, neznamená, že by byla mrtvá. V jistém okamžiku Disparáťané zachránili starší verzi jejího vědomí a po zániku jejího fyzického těla, vtiskli zálohovanou osobnost do biologického polotovaru podobného obrovskému slimákovi. Přestože Bree-Slimák zaujala relativně mocnou pozici v disparaténské hierarchii, tak mi připadala dost nervózní a vyděšená. Wanda nevěděla, jak její předchozí inkarnace, původní doktorka Bree, zemřela. Věděla jen, že jsem za její smrt zodpovědná. Proto s námi slimák zacházel velmi opatrně. Přesto se brzy přiznala (nikdy nebyla schopna dlouho mlčet), že je sama vězněm Disparaťanů. Neměla žádné potěšení ze své současné, poněkud groteskní existence, a požádala nás, abychom ukončili její život. Alex věřil, že rychlá smrt byla víc než by si Wanda Bree zasloužila, ale z mé strany jsem cítil trochu soucitu. Aniž by se to Alex dozvěděla, pokusil jsem se udělat něco pro zkrácení slimákova utrpení. A pak jsme pokračovali.

Nedaleko od místa, kde nás Dr. Bree zadržela, jsme zjistili, že Jerry Maase je držen ve vyšetřovací cele. Věci mezi Jerrym a Alexem byly napjaté, jak by se dalo čekat. Alex obvinil Jerryho za smrt své matky... Jerry se o tom teprve teď dozvěděl a zpráva o smrti Alexovi matky ho zdrtila. Jerry se snažil přesvědčit Alexe, že je dvojitý agent, který slouží odporu, a dělá jen to, co od něj Elly žádala, i když věděl, že riskuje svoji pověst a může se stát v očích svých druhů zrádcem. Mě předsvědčil a Alexe snad také. Z pragmatického hlediska jsme tak jak tak byli závislí na doktorovi Maasovi, protože společně se souřadnicemi Hyperborey měl k dispozici rezonanční klíče, které by byly nezbytné pro plný přesun lodi do naší roviny existence.

Utkali jsme se s disparaténskými vojáky, kteří chránili výzkumnou část, a poté dr. Maas naladil Hyperboreu přesně na frekvence potřebné k tomu, aby se dostala do (krátké) soudržnosti. V krátké době, kterou jsme měli k dispozici, jsme se vyškrábali na loď s neznámým počtem disparaténských agentů. Loď se vynořila jen na krátkou dobu, a pak se její oscilace obnovily. Pro naši vojeskou podporu už bylo příliš pozdě. Přišla a připojila se k boji, ale v tu chvíli jsme se už vznášeli mezi vesmíry, ještě jednou odvázaní.

Ještě hůř se vysvětluje to, co se stalo potom. Alex Vaunt, doktor Maas a já jsme se snažili ovládat loď - její zdroj energie, řídící místnost, navigační centrum. Minulost na lodi se ukázala jako nelineární. Roky předtím, během disparaténské invaze, když byla loď sestavována v docích Tocsin Island Research Base na jezeře Lake Huron, pracovali na ní uvnitř trupu různí členové dřívějšího vědeckého týmu na zařízení zvaném Bootstrap. Kdyby zařízení fungovalo tak, jak mělo, vytvořilo by pole dostatečně velké, aby obklopovalo celou loď. Toto pole by pak okamžitě cestovalo do libovolného zvoleného místa, aniž by muselo projít prostorem mezi výchozí a cílovou pozicí. Nebyly potřebné vstupní nebo výstupní portály nebo jiná zařízení; loď byla soběstačná. Bohužel, zařízení nebylo nikdy testováno. Když Disparaťané napadli Zemi během Devítihodinového armagedonu, mimozemšťané ovládli naše nejdůležitější výzkumná zařízení. Zaměstnanci Hyperborey si nepřáli, aby nezvaným návštěvníkům padl do rukou i jejich výzkum, jednali v zoufalství. Zapnuli pole a vrhli Hyperboreu směrem k nejvzdálenějšímu cíli, na který se mohli zaměřit: na Antarktidu. Neuvědomili si, že zařízení Bootstrap cestovalo nejen v prostoru, ale i v čase. Ani čas, ani místo nebyli omezeny na jeden okamžik nebo či jedinou konkrétní polohu. Hyperborea a okamžik její aktivace se protáhly v prostoru a čase, mezi téměř zapomenutým jezerem Huronem v okamžiku devítihodinového Armagedonu a současnou Antarktidou. Byla roztažena, napnutá jako gumové lano. Vibrující, s výjimkami v určitých bodech po celé roztažené délce, v místech bodů harmonické oscilace. Stejné body, jako vznikají na vibrující kytarové struně, body, kde vibrující struna po ustálení v rezonanci, nevykonává žádný pohyb. Jeden z těchto harmonických bodů se necházel tam, kam jsme se nalodili, ale řetězec bodů běžel dopředu a dozadu, a to jak v čase, tak v prostoru, a my sami jsme brzy vtaženi do všech těch bodů.

Čas ubíhal zmateně. Když jsme se dívali z můstku, mohli jsme vidět suché doky na ostrově Tocsin v okamžiku teleportace, právě když se disparaténské síly blížily ze země, z moře i ze vzduchu. Současně jsme viděli antarktické pustiny, kde naši přátelé bojovali, aby se dostali na nestálou Hyperboreu; A navíc záblesky jiných světů, možná někde v budoucnu nebo dokonce i v minulosti. Alex byl přesvědčen, že jsme viděli jednu z disparaténských základen pro invazi do jiných světů - světů, jako býval ten náš. Mezitím jsme bojovali na celé lodi, o kterou usilovali disparaténské jednotky. Snažili jsme se pochopit naši situaci a domluvit se na daším postupu. Jsme schopni změnit kurz Hyperborey? Měli bychom ji v Antarktidě zakotvit, což by našim spojencům umožnilo studium? Nebo bychom ji měli zničit se všemi na palubě, včetně nás samých? Nebylo možné udržet soudržné myšlenky, vzhledem k nepochopitelným a paradoxním tokům času, které procházely lodí jako bubliny. Cítil jsem, že se zblázním. Všichni jsme měli takový pocit, když jsme se na té lodi setkali s nesčetnými verzemi sebe samých. Na lodi, která byla z poloviny lodí duchů, a z druhé dům hrůzy z nočních můr.

Bylo potřeba zvolit, co se nakonec stane. Jerry Maas zcela rozumně tvrdil, že bychom měli zachránit Hyperboreu a poskytnout ji Odporu, aby ji naši nejinteligentnější lidé mohli studovat a využít její schopnosti. Ale Alex mi připomněl mou přísahu, že budu ctít žádost jeho matky, že loď zničíme. Navrhl plán - nastavíme Hyperboreu na autodestrukci a nasměrujeme ji do srdce invazního spojenectví Disparaťanů. Jerry a Alex se začali hádat. Jerry přemohl Alexe a přiměl posádku Hyperborey se připravit na vypnutí Bootstrap zařízení, aby se loď usadila na ledě. Pak jsem zaslechl výstřel a Jerry padl. Alex se rozhodl za nás za všechny, přesněji jeho zbraň rozhodla. Se smrtí Dr. Maasea jsme se vydali sebevražednou cestou. Zatraceně, Alex a já jsme vyzbrojili Hyperboreu, stvořili jsme z ní raketu cestující časem i prostorem, a řídili ji do samotného srdce velitelského centra Disparaťanů.

V tomto okamžiku, jak nepochybně nebudeš překvapen, se objevila určitá zlověstná postava v podobě té zběsilé podvodnice paní X. Projednou se nezjevila mě, ale Alexovi Vauntovi. Alex neviděl záhadnou postavu od dětství, ale okamžitě ji poznal. "Pojď teď se mnou, máme spoustu práce jinde," řekla paní X a Alex souhlasil. Nasledoval podivnou šedou dámu z Hyperborey, pryč z naší reality. Pro mě nebyly žádné dveře otevřené, jen posměšný úšklebek a krátký pohled paní X. Zůstal jsem sám, jel jsem na luxusním parníku přetvořeném ve zbraň přímo do srdce disparaténského světa. Osilňující světlo vzplanulo. Pohlédl jsem do kosmu na jasně zářící Dysonovu sféru. Rozsáhlá síla Disparaťanů, marnost našeho boje, krátce vzkvétající naděje byla pryč. Viděl jsem všechno. Hlavně jsem viděl, jak se Hyperborea, naše nejsilnější zbraň, zlomí jako zápalka. A já se cítil ještě slabší.

Hned nato, jak jsi už předvídal, roztáhli Gastlyhauntové své vlastní klenuté záclony s realitou, a vytáhli mě ven. Sotva jsem viděl ten ohňostroj začít.

A tady teď jsme. Mluvil jsem o návratu k těmto břehům. Byla to obrovská cesta k zemím, které jsem kdysi znala, a překvapivě viděla, o kolik se terén změnil. Už uplynulo dost času, že si na mě málokdo pamatuje, na slova, co jsem řekla naposledy, na naše společné naděje. Ať už Odpor padně nebo uspěje, tak to nebude mojí zásluhou. Staří přátelé byli umlčeni nebo padli na dlouhé pouti. Většinu šlenů svého výzkumného týmu už neznám, nebo nepoznávám, ale věřím, že duch vzpoury stále přetrvává. Očekávám, že další postup znáte lépe než já. Neočekávejte v této záležitosti žádnou další korespondenci, tohle je má poslední epizoda.

V nekonečném konečnosti, tvá

Gertrude Fremont, Ph.D.

Legenda a zdroje

Gertie Fremont - Gordon Freeman, hlavní postava, týpek s páčidlem za kterého hrajeme
Elly Vaunt - Eli Vance, vědec, vůdčí postava odporu, otec Alyx Vance
Alex Vaunt - Alyx Vance, sexy dcera, která nás doprovází od druhého dílu
Jerry Maase - Judith Mossman, šprtka v bílém svetru z druhého dílu
Disparaťané - Combine, mimozemské společentví, proti kterému bojujeme
Hyperborea - Borealis, obrovská loď, kterou šlo zahlédnout na konci Epizody 2
Wanda Bree - Wallace Breen, sympatický (až na to, že zotročil pro Combine lidstvo) dědeček z konce druhého dílu
Devítihodinový armageddon - Sedmihodinová válka, poražení lidstva během sedmi hodin v planetárním měřítku
Gastlyhauntové - Votigauntové, takový ti sympaťáci z Xenu, co umí dobíjet baterky, léčit nebo naručovat časoprostor
Paní X - G-man, kravaťák s kufříkem, co zastavuje čas a vytahuje lidi z času a prostoru
Tocsin Island Research Base - laboratoře Aperture Science v Michiganu, známé ze hry Portal

Zdroje:

originální dopis, blog Marc Laidlaw, autor příběhu Half life

root.cz

Příběh na wikipédii

Postavy na wikipédii

Přepis se správnými názvy (EN)

Závěr

Příběh mi udělal opravdu radost. Je to takový návrat k době, kdy mohla být PC hra mojí jedinou starostí (a taky několik dní byla). Na druhou stranu to je asi opravdu poslední návrat do čistého světa Half-life. Portál je s téhož universa, a vlastně z něj teď Valve čerpá i ve hříčkách pro HTC Vive, ale to není plnokrevný Half-life.

Naděje umírá poslední, ale za sebe myslím, že tohle je už konec a žádného dalšího pokračování se nedočkáme. Podívejte se na poslední odstavec, který je podle mě už více o autorově rozpoložení a náladě k tvorbě pokračování Halfa ve Valve, než o Gertie Fremont, ehm, o Gordonovi Freeman.

Tak na nejočekávanější hru, co nikdy nevyšla. Na zdraví.

by vml 26.8.2017